Jak jsem se stal musherem
Nejdřív bych objasnil pojem Mushing, masher.
Mushing je jízda se psím spřežením, masher je ten, kdo se s větším či menším úspěchem, snaží toto spřežení ovládat. Ti menší blázni jezdí či běhají s jedním psem, vyslovení fanatici se sedmi i více. Nejsem nějaký zasvěcenec do masherských sportů, tudíž se nevyznám na jaké všechny kategorie se dělí. Co jsem vypozoroval tak je to odvislé od počtu psů, délky tratě, co ten pes táhne za sebou a nevím čeho ještě.
Já z důvodu vlastnictví jednoho psa, jsem mohl vybírat ze třech mimo zimních aktivit.
Scooter – koloběžka, CaniCross – běh, Bikejöring – kolo. Vzhledem k tomu že kolobku nevlastním a během bych psa zdržoval, jsem již delší čas koketoval s tím kolem. Na jaře a podzimu, ostatně i část zimy kdy není sníh, se svojí fenkou jezdíme cca 12ti km okruh tak jsem si řek že bychom to mohli zkusit naostro v nějakém tom závodě. Petr Fochler, juniorský vicemistr Evropy v CaniCrossu mi poradil vyzkoušet závod v Cakově, který je nejen blízko, kousek od Náměště na Hané, ale navíc pojat spíš volněji, takže dle mého slovníku ideální pouťák kde to můžeme prubnout. Tak po pár dotazech a radách jsem s Beskou, naší fenkou RR, začal trénovat naostro. No jenže když psovy 5 let vtloukáte do palice že na vodítku se netahá a chodí u nohy a pak po něm najednou chcete aby tahal a to tam kde normálně běží na volno, tak vás přinejlepším začne považovat za magora. Tak jsem zvolil nejosvědčenější taktiku, trénovat na závodech.
Závody připadly na 14. – 15. 11. Jede se dvoukolově. První den intervalové starty, druhý den dle časových rozestupů. Počasí ideální sluníčko cca 13 stupňů - To jsem si ale myslel jen já. Ti praví musheri nadávali že je na psy moc vedro. Jenže můj pes už od poloviny září je zvyklej chrápat nalepenej na rozpáleným radiátoru a něco tak romantického jako chrápat pod širákem ho nebere.
Tak ve 13.41 jsme se vydali na trať o délce 5,1km. Slovy Bikera bych ji popsal jako rychlá mírně zvlněná, nijak technicky náročná.
Bes už před startem podlehla davovému šílenství a na startu zapomněla na dobrou výchovu a popřela moje tvrzení že neumí tahat. Vypálila jak splašená, co jsem stíhal sledovat tak jsme začátek který byl víceméně z kopce jeli 35 – 38 km/h. Jak jsem ovšem předpokládal postupně ji začal elán docházet, zařadila se na své obvyklá místo vedle nohy, spíš bych měl říct vedle pedálu a náš průměr začal klesat. Cíl jsme proťali v čase 16.46 čímž jsme obsadili pro nás nečekané 3tí místo, sice jen ze 7mi, ale i tak to považuji za úspěch. Druhý den jsme vyráželi na trať jako 3tí, 3,5min za prvním 1,5min za druhým a cca 20vteřin před čtvrtým. Úkol jasnej udržet 3tí místo, možná se hned v první třetině tratě zkusit dotáhnout na druhého. Opravdu se nám druhej začal přibližovat, jenže pak pejskovy došlo a zas nám uskočil. Celkově jsme tedy obsadili 3tí místo, což považuji jako dobré.
Jen pro srovnání. Vítěz v CaniCrossu – již zmiňovaný Petr Fochler, obě kola absolvoval v čase 35:34,00 AVG 17,21, mi na kole v čase 34:34,00 AVG 17,7
Tak závěrem, pěkná alternativa k vyplnění mimosezóny, jen kdyby ty závody nebyly roztahány po celá republice. Jo a musherem s necítím, ten název v nadpisu je jen proto, že to mám napsané v diplomu
Pro zájemce fotky z akce: http://cirlibaba.rajce.idnes.cz/Cakovskonovodvorsky_okruh_14_-_15._11._2009/#album
Jiřík Kesler